Pásy mPVC
Začátek padesátých let se však v hydroizolační technice stal dalším významným mezníkem. S bouřlivým válečným a poválečným rozvojem chemického průmyslu se objevily první plastické hydroizolační fólie z umělých hmot. Prvenství objevu a průmyslové produkce patří Německu, kde byla vyrobena v roce 1951 první střešní fólie na evropském kontinentu (a pravděpodobně i na světě). Základním materiálem bylo měkčené PVC a fólie byla testována na střeše železničního vagonu pohybujícím se na trati mezi Rimstingem a Bonnem. Později vzniklo mnoho dalších fólií na nejrůznějších materiálových základech (EPDM, TPO, EVA, ECB aj.). Některé z nich se z důvodu špatných zkušeností přestaly vyrábět, jiné se naopak rozvíjely a jejich vlastnosti byly a jsou stále zdokonalovány, s čímž zákonitě souvisí i rozšiřování jejich použití. Přestože tedy historie fólií je stará jen několik desetiletí, uplatňují se v současné době na přibližně jedné pětině střech v Evropě. Přitom tento průměr značně snižují země jižní Evropy a částečně i země na severu Evropy, kde se fólie zatím příliš nepoužívají. Posledním vývojovým krokem u fóliových izolací jsou fólie bez změkčovadel, které nejsou zatíženy stárnutím způsobeným jejich migrací a následnou ztrátou pevnostních charakteristik.
Lze konstatovat, že na počátku 3. tisíciletí jsou hydroizolační materiály tvořeny z 95% asfalty a plasty. Zbývající část tvoří stěrky, nátěry, tmely a jiné materiály, které se uplatňují víceméně jen v okrajových oblastech nebo jako doplňky oběma hlavním skupinám. Graf ukazuje průměrné kvantitativní rozdělení materiálů pro hydroizolace v Evropě. Jejich rozložení v jednotlivých státech se však diametrálně liší. Protikladem jsou Francie, kde asfaltové hydroizolace tvoří 95 %, a Švýcarsko, kde naopak syntetické fólie tvoří až 45 % objemů.
Autor: Marek Novotný, Jaroslav Synek.